Nejvyšší hora celého amerického kontinentu a současně i západní a jižní polokoule je Aconcagua. Údaje o její výšce se různí. Ještě nedávno bylo uváděno 6959 m a na některých starších pohlednicích dokonce 7035 m. Z toho by měli radost nejen Argentinci, na jejichž území Aconcagua leží, ale také mnozí turisté a horolezci toužící vlastnit skalp skutečné sedmitisícovky. Současný oficiální údaj o výšce je 6962 m s tolerancí 5 m. Byl stanoven roku 1989 měřením za pomoci satelitu.
Aconcagua patří do horského pásma Kordiller, táhnoucího se tisíce kilometrů podél západního pobřeží Jižní Ameriky a leží na rozhraní dvou zemských ker, ve kterém probíhají horotvorné procesy projevující se zemětřeseními a vulkanickou činností. Základními horninami masivu jsou zelené a červené pískovce, sádra a vápenec. Ačkoliv Aconcagua není sopkou, obsahuje v horních vrstvách sopečný materiál andezit. Vrchol je prakticky neustále pokryt sněhem.
První dosáhl vrcholu 14. ledna 1897 švýcarský horský vůdce Matthias Zurbriggen, který byl členem výpravy anglického horolezce Edwarda Fitz Geralda.
Název Aconcagua pochází z ajmarštiny, ve které znamenají slova „acon" sníh a „khawa" vrch, tedy „ Sněžný vrch" nebo také zkráceně „Sněžka". Někteří lingvisté navrhovali i jiné významy jako „Matka hor" nebo „Kamenný strážce", ale „Sněžný vrch" je nejpřiléhavější.
Od Vladislava Bezděka, který vystoupil 29. ledna 1979 na vrchol jako první Čechoslovák, jsem získal cenné informace pro svůj výstup. Chtěl jsem, podobně jako on, uskutečnit výstup v letním období. Než se mi však podařilo zajistit všechny potřebné formality, byl červen, což na jižní polokouli znamená začátek zimy. A tak, aniž bych o to usiloval, jsem se stal prvním Čechoslovákem, který v zimě a sám vystoupil na Aconcaguu. Bylo to 8. července 1986.
Cesta do základního tábora byla zasněžená. Často jsem přecházel spadlé laviny, neměl jsem přesnou mapu a orientoval jsem se pouze podle jednoduchého schématu. Po dvou dnech jsem dosáhl ze základního tábora hlavní hřeben, spojující severní a jižní vrchol. Nevěděl jsem však, kde a jak daleko je vrchol. Proto jsem raději sestoupil, abych se včas za světla vrátil ke stanu. Nejvyšší bod byl v té chvíli na dosah, vzdálen ani ne půl hodiny. Kdybych to věděl, mohl jsem výstup bez problémů dokončit. Po dalších dvou dnech jsem výstup zopakoval z tábora Indepedencia. Ráno se začalo počasí zhoršovat a během výstupu přišel obávaný Blanco viento (bílý vítr). Na vrchol jsem ještě vystoupil bez větších problémů, ale při sestupu mi vítr foukal do obličeje a sníh zalepoval oči. V kamenitém suťovisku takzvané Canalety jsem uklouzl a sjel po svahu asi třicet metrů. Otlučenému a omrzlému se mi podařilo dojít ke stanu a po dalších dvou dnech na silnici. Až v Mendoze jsem si zul pohorky a prohlédl nohy. Prsty byly omrzlé a nezbylo než jich pět v místní nemocnici amputovat. Byl jsem té zimy jediný, kdo podnikal horolezecký výstup v oblasti Aconcaguy.
Nikdy mě nenapadlo, že se k hoře vrátím. A přece. Od roku 1998 jsem zde byl již pětkrát a každý výstup na Aconcaguu byl jiný. Zažil jsem podmínky, při kterých se dalo vyjít na vrchol i v obyčejných pohorkách, ale poslední dva roky byly mačky a kvalitní boty (duplexy) nezbytné.
Většina návštěvníků volí za základní tábor Plaza de Mulas a k výstupu cestu prvovýstupců. Méně často pak tábor Plaza Argentina, který je přístupný údolím Vacas. Odtud nastupují na obtížnější výstup Polskou cestou. Pro špičkové horolezce, kteří si troufnou na výstup jižní stěnou, je základním táborem Plaza Francia.
Ke vstupu do parku je nutno získat povolení, tzv. permit, který se vydává na počkání v provinčním městě Mendoza. V hlavní sezóně, od prosince do konce ledna, stojí povolení k výstupu na vrchol 200 USD. V ceně jsou mimo jiné zahrnuty služby lékaře a rangerů, starajících se o bezpečnost návštěvníků, pořádek a ochranu národního parku. Od roku 2003 je v provozu také malá stanice záchranné služby v táboře Nido de Condores.
Puente del Inca (most Inků, 2700 m), horská osada vzdálená asi 170 km od Mendozy, dostala pojmenování podle přírodního mostu přes řeku Horcones. Most nevznikl erozním působením proudu řeky, ale postupným usazováním minerálních složek obsažených v termálních vodách, stékajících po strmých svazích do řeky. Usazeniny prodlužovaly horní části jednoho z břehů, až časem překlenuly řeku a spojily se s druhou stranou. Termální vody mají léčivé účinky a v minulosti zde byly lázně, které však lavina poničila. V několika malých vanách se ale lze vykoupat i dnes. Po návratu z hor se hodí k regeneraci těla.
Cesta do základního tábora je vyšlapaná a nelze na ní zabloudit. Mimo lidí po ní putují i karavany mul, které lze najmout u některé z mulařských společností v Puente del Inca. Již několik minut od vstupu do parku se otevírají úchvatné pohledy na masiv Aconcaguy. Z těchto míst je vidět nejlépe v celé své velikosti a s oběma vrcholy.
Asi půl hodiny odtud se přechází po mostě řeka Horcones a dále se stoupá (cca 3 hodiny) šikmo vzhůru až k říčce pramenící z ledovce Horcones Inferior. Před říčkou, která vytváří hluboké koryto, se cesta rozděluje. Směrem doprava směřuje k ledovci Horcones inferior a dále k táboru Plaza Francia (4200 m). Přes říčku vede lávka, poblíž které se nachází tábor Confluencia (soutok) ve výšce 3300 m, vhodný jako východisko pro jednodenní aklimatizační výstup do tábora Plaza Francia.
Po výstupu z tábora Confluencia následuje dlouhý pochod širokým rovným údolím Horcones.Vzdálenosti klamou a to, co se zdá blízko, je podstatně dále. V údolí často fouká vítr s prachem, který dráždí sliznice, a pokud je navíc teplo, není pochod tímto úsekem zrovna příjemný. V samém závěru údolí leží ruiny chaty Colombia, někdy označované také jako chata Ibanez. Nedaleko od ní začíná nepříjemné závěrečné stoupání (cca 200 m převýšení) do základního tábora. Cesta z Confluencie na Plaza Mulas trvá cca 8 hodin.
Cestou do základního tábora je málo zdrojů pitné vody. Proto je vhodné tábořit první den v táboře Confluencii a další den dojít až na Plaza de Mulas. Voda mimo tábory je většinou špinavá a i zdánlivě čistá voda může obsahovat příměsi ( například síry) vyvolávající průjmová onemocnění.
Základní tábor Plaza de Mulas (náměstí mul) je malé stanové městečko. Jsou zde stany mulařských společností kolem nichž stanují jejich klienti. V táboře není problém si objednat teplé jídlo a dokoupit základní potraviny včetně piva, samozřejmě s příslušnou přirážkou. Je zde i lékař a rangeři, u kterých je nutno se po příchodu přihlásit. Asi půl hodiny odtud stojí velký vysokohorský hotel, nahrazující původní tábor Plaza de Mulas , kdysi vybavený jedinou dřevěnou boudou.
Samotný výstup na vrchol pokračuje do tábora Nido de Condores (Hnízdo Kondorů) ve výšce 5380 m. Cesta se klikatí zpočátku mezi skalami a později dlouhým širokým svahem až k místu „Cambio de pendiente", někdy také nazývaném Alaska, ve kterém se svah láme do mírnějšího sklonu. Asi po hodině se dosáhne tábora Nido de Condores, kde je dostatek míst na stanování. I když jsou zde jezírka, nemusí být voda čistá a je lépe pitnou vodu získávat ze sněhu. Výstup z Plaza de Mulas trvá přibližně 6 hodin.
Cesta do tábora Berlin (5780 m) je sice krátká (cca 2 hod), ale strmá. Název pochází od jména největší ze tří bivakovacích chatek, kterou smontovali v roce 1998 Němci během jednoho dne, na místě původního zdevastovaného přístřešku. Dnes je nejzachovalejší a nejvíce používaná. Ostatní dvě, Plantamura a Libertad, jsou podstatně menší a neudržované. V každé mohou v nouzi spát čtyři osoby. Vodu lze získat již pouze ze sněhu.
Nejvýše se nachází chatka Indepedencia (cca 6400 m), která je v současné době nejvýše položenou chatou na světě. Je neobyvatelná, ale dobrá jako orientační bod a místo odpočinku. Nad ní začíná traverz k obávané Canaletě. Výstup Canaletou je nepříjemný. Povrch není pevný, je pokryt kamením a nohy při chůzi podjíždějí. Mnozí nevydrží a vrátí se zpět, ačkoliv vrchol není již daleko. Canaleta vede přímo k hlavnímu hřebenu, pod kterým se cesta stáčí doleva šikmo vzhůru k hlavnímu vrcholu, označenému hliníkovým křížem a přiloženou vrcholovou knížkou. Odměnou za namáhavý výstup je daleký rozhled na všechny strany, na jižní vrchol Aconcaguy a na mohutnou a strmou jižní stěnu.
Informace
Nejvhodnější období
prosinec - leden
Vstup do NP Aconcagua
Pro vstup do parku a výstup na vrchol je třeba zaplatit permit, lze to udělat na této adrese - PERSONALLY, budova Cuba, ulice Los Robles a Rotonda del Rosedal, Park generála San Martín, Mendoza.
Průvodce
Popis celkem 33 výstupových tras, informace o národním parku, informace o počasí a ceník aktuálních permitů najdete na www.aconcaguaexpeditions.com.
Internet
Vyšlo v časopise lidé&HORY.
