Velehory.cz

Historické centrum Bhaktapuru připomíná živé muzeum. Na člověka přímo dýchá stará newarská kultura a tradice, které zde vládly dávno před příchodem prvních návštěvníků z "jiného světa". Bhaktapur je znám pro své elegantní umění, krásnou kulturu, barvité festivaly, tradiční tance a životní styl Newarů. Vynechat návštěvu Bhaktapuru v káthmándském údolí je jako nenavštívit Karlův most v Praze. A městská rada dělá vše proto, aby sem návštěvník přišel. Vynakládá velké prostředky pro renovaci chrámů, udržování městských komunikací, vydává informační brožury a když se delší dobu nekoná nějaký náboženský svátek, organizuje pro turisty drahé kulturní představení.

Aby Bhaktapur byl stále tak krásný jako před mnoha léty, je třeba do oprav a renovací investovat mnoho financí. Ty se z větší části vybírají od turistů. Výběrčí mýtného postávají rovnou při vchodu do centra města. V roce 1998 se vybíralo 300 Rs a dnes v r. 2005 se vybírá již poplatek 750 Rs na hlavu.

Trojice náměstí
Velmi dobře rekonstruované chrámy leží na třech hlavních náměstích Bhaktapuru - Dattatraya, Taumadhi a Durbar. Všechny obsahují velkou sbírku newarského umění a tvoří tak rozsáhlé muzeem pod širým nebem. K prvnímu z nich jsme se dostali ulicí z kraje města, kde nás vysadil autobus a kde se vybíralo mýtné. Pomalá procházka širokou ulicí, která byla lemována starými cihlovými domky byla velmi příjemná. Doprava žádná, a tak tu byl klid. Překvapilo nás kolik místních lidí se tu věnovalo svým domácím pracem přímo na ulici. Několikrát jsme viděli babičky jak předou přízi. Na rozšířené části ulice zase jedna paní obracela zrno, aby jí na prudkém sluníčku proschlo.

Náměstí Dattatraya bylo krásné. Nejdříve jsme si mysleli, že jsme už na slavném Durbaru, ale to nás čekalo ještě pár minut chůze. Na Dattatraye je hlavní chrám se stejným jménem - Dattatraya Temple. Byl postaven v roce 1427 a je zasvěcen bohu Dattatraya, který je jedinou kombinovanou inkarnací tří hlavních bohů hinduismu - Brahmovi, Šivovi a Višnuovi. Na náměstí je také slavné okno s dřevěným pávem (Peacock Window), ale to jsme bohužel minuli.

Další procházka směřovala na náměstí Taumadhi, kde nás uvítal obrovský pagodovitý chrám Nyatapola. Pochází z roku 1702 a je vystavěn na pěti vysokých stupních. Na každém z nich stojí dvojice velkých soch různých zvířat, která jsou zpodobněním bohů hlídajících vchod do chrámu. Na posledním stupni se pak tyčí samotný chrám s pěti střechami. Se svými 30-ti metry je to prý největší chrám v káthmándském údolí a jeden z nějkrásnějších monumentů Nepálu. Chrám byl tak dobře postaven, že ho jen velmi málo poškodilo silné zemětřesení v roce 1934, zatímco sousední pagodovitý chrám Bhairava byl silně narušen. Zajímavou kombinací historie a kvetoucího turismu je malý chrám uprostřed náměstí, který byl při zemětřesení natolik zničen, že již nebylo možné jej rekonstruovat. Nyní je z něj turistická kavárna a z jeho prvního patra visí dolů na náměstí nohy odpočívajících návštěvníků popíjejících předraženou kávu. Krásný pohled na okolní chrámy však za krátkou návštěvu "chrámové restaurace" stojí.

Na tomto náměstí se v dubnu koná velký festival Bisket Jatra. Letos datum připadlo na 10.-18. dubna 2005. Je to jediný festival v Baktapuru založený na slunečním kalendáři a připomíná propojení země s nebem. Falický symbol známý jako Josin, jež je představován dřevěným sloupkem, je vztyčen na Yosin Khya. Velké dřevěné povozy Bhairab a Bhadrakali jsou táhnuty stovkami lidí na náměstí Taumadhi čtvrtý den před a po vztyčení lingamu. Tohoto důležitého festivalu se každoročně účastní tisíce místních lidí, kteří zaplní náměstí Taumadhi do posledního místa, včetně okolních střech.

Logickým zakončením procházky historickým městem je náměstí Durbar. Je to otevřené prostranství, kde se konají velké slavnosti a festivaly. Kolem dokola pak leží jedna krásná budova vedle druhé s detailními dřevořezbami. Náměstí je zahrnuto mezi památky Unesco hlavně kvůli "Paláci 55 oken", které je krásně zdobené. Bohužel v době naší návštěvy bylo zakryto lešením. Vedle je pak Královský palác, který nyní slouží jako muzeum. Po obvodu náměstí se pak tyčí mnoho chrámů - Batsala Temple, Chyasilin Mandap, Siddhi Laxmi Temple, Yakschewor Temple, Chardham Temple a Terracota Temple. Už jsme však neměli moc času, a tak jsme si nenajali průvodce, který by nám o historii řekl víc. Jistě by to však stálo za to.

Hrnčířské náměstí - Pottery Square
Cestou zpět jsme ještě prošli Hrnčířským náměstím Talako, které na nás také hodně zapůsobilo. Bylo to právě tím venkovským duchem, který na náměstí vládl. Místní hrnčíři vytahovali jednu vázu za druhou z měkkého jílu na hrnčířském kruhu a jejich pomocnice je odnášely vysušit na sluníčko. Náměstí bylo vyplněno téměř do posledního místečka hliněnými nádobami, které se připravovaly na vypálení v peci. Dalším koloritem náměstí byla místa, která sloužila pro sušení obilí. Na velkých plachtách se sušila slabá vrtstva zrníček rýže. Některé ženy chodily kolem a lopatou obracely zrno, aby bylo vysušené ze všech stran, jiné zas s pomocí ošatky vyhazovaly rýži, aby jí zbavily nežádoucího prachu.

Toto náměstí bylo opravdu živé. Měl jsem silný pocit, že jsem navštívil spíš horský venkov, než jedno z nejdůležitějších měst káthmándského údolí.

Tipy pro výlety do okolí Bhaktapuru
Jen málo turistů si vybere Bhaktapur jako místo pro strávení několika nocí, přitom je mnohem klidnější než Káthmándú a nabízí hlubší pohled do kultury Newarů. Tři kilometry od města leží vesnička Thimi. Ta je známá pro velké množství umělců, které můžete pozorovat na jejich zápražích při rukodělné práci. Nejstarším chrámem v káthmándském údolí je Changu Narayan (UNESCO) a leží asi 6 km severně od Bhaktapuru. Je odsud i krásný výhled na káthmándské údolí. K chrámu se můžete dostat asi dvouhodinovou procházkou z města. Chrám a jeho okolí je svatým místem poutníků a během roku se zde koná několik festivalů. Krajina kolem má příjemnou atmosféru, domky ve vesnici jsou stavěné tradiční formou z nepálených vepřovic. Dál na severovýchod od Bhaktapuru se vypíná známý kopec Nagarkot, odkud je krásný výhled na dlouhé himalájské pohoří. Nejlepší pohled na zasněžené vrcholky je brzy ráno po východu slunce. Pokud budete mít na počasí štěstí, tak lze vidět najednou Langtang (7 246 m), Ganesh Himal (7 111 m), Manaslu (8 463 m), Choba Bhamre (6 016 m), Gaurishanker (7 134 m) a Mt. Everest (8 848 m). Po východu slunce se pak můžete vydat na procházku z Nagarkotu do Changu Narayan. Cesta vede nejprve skopce do Bhaktapuru 3 hodiny chůze a pak dvě hodiny k chrámu Changu Narayan. Cestou se prochází několika tamangskými vesnicemi. Jižně (2-5 km) od Bhaktapuru se nachází les Suryavinayak s hinduistickým chrámkem zasvěceným Ganéšovi, bohu se sloní hlavou. Cesta dále pokračuje další čtyři km na kopec Ghympe Danda, odkud je opět krásný výhled do údolí. Další zajímavé jednodenní vycházky jsou do vesnic Nala (7 km na jih od Bhaktapuru) a Saraswatithan (8 km na východ).

Více informací: http://www.btdc.org.np