„Vzdorný massiv, poměrně těžce přístupný". Takto lakonicky popisuje nádhernou slovinskou horu Jalovec průvodce„Slovinské Alpy a Přímoří" z r. 1910, který jsem za směšných 30 korun koupil při jedné z „archeologických" výprav do antikvariátu. Koupě to byla k nezaplacení, neboť přesto, že od vydání uplynulo takřka 100 let, mnohé je stále aktuální. A navíc, průvodce místy skutečně pobaví. Ostatně - posuďte sami.
Jalovec - souměrný horský krystal, přezdívaný pro svůj takřka dokonalý tvar „Slovinský Matterhorn". Tento příměr je stejně jako u jeho slavnějšího švýcarského protějšku výstižný především při pohledu od severu nebo východu. Z ostatních stran se sice také jedná o dominantní kolos, ale „maťák" to už není. Název vrcholu pochází z výrazu „holá" neboli „jalová" hora. S populárním pichlavým keřem tedy nemá nic společného. Díky svému tvaru a vyzývavé nedostupnosti lákal vrchol lidi odpradávna. Ale až v r. 1875 se z vrcholu poprvé rozhlédl drážní inženýr Karl Wurmb v doprovodu dvou místních vůdců Čermuta a Stergulce (výstup z údolí Koritnica). Slavný „planinar" Julius Kugy vrcholu dosáhl o 6 let později (z údolí Planica). Jedno prvenství však Kugymu náleží. Byl totiž prvním zimním dobyvatelem této skvostné hory (v r. 1900).
Julské Alpy jsou skutečně „coby kamenem dohodil“ a po pár hodinách jízdy vlakem či autem můžeme užasnout před jejich bělostnou architekturou strmých stěn. Jalovec se tyčí nad třemi významnými dolinami Julských Alp - Trenta, Koritnica a Planica. Všechny jsou dobře komunikačně dostupné a také odtud vedou na vrchol značené trasy. Nutno však podotknout, že žádná z nich není žádnou procházkou. Než se však vydáme vzhůru, musíme se na túru náležitě připravit. Nahlédněme tedy do stařičkého průvodce a nechme si poradit:
„Turista horský musí sobě opatřiti správně okuté boty se silnější kůže. To vyžaduje terrain, neboť téměř při každé větší túře jde se dlouho štěrkem, po travnatých svazích, skalami a p., a tu v obyčejných botkách pociťuje noha bolestně nezvyklou kostrbatost půdy a chůze se stává trapnou."
Snad nejkrásnější, ale také velmi zdlouhavý a únavný výstup vede z nádherné doliny Planica. Právě odtud se hora prezentuje ve své nejkrásnější podobě. Startovním místem pak bude neobyčejně pěkně postavená chata Tamar (Dom v Tamarju, 1108 m, 68 lůžek). Pohled od chaty je vděčným tématem fotografů. Ostatně Jalovec se v této podobě dostal i do znaku horské organizace PZS (Planinska zveza Slovenije).
Pro výstup na Jalovec horského vůdce potřebovat nebudeme, pevný krok a dostatečnou kapacitu plic zcela určitě. Značená stezka pokračuje vstříc mámivému Jalovci zprvu přes les, později po mohutných suťových nánosech jarních potoků. Jakmile dojdeme k rozcestí, máme na výběr ze dvou možností. Tedy měli jsme v minulosti na výběr. Cesta přes velký kuloár zvaný Ozebnik je již několik let oficiálně uzavřena, přesto se tímto nelehkým a objektivně nebezpečným místem i dnes vydává nejeden turista. Ve historickém průvodci je výstup charakterizován jako: „Velmi interessantní, jen pro obratné na sněhu. Želízka s prospěchem."
Faktem je, že padající kamení a strmý umrzlý led není tou nejvhodnější kombinací a proto na tento směr raději zapomeňme. Zvláště pak, když se nabízí tak atraktivní a nesmírně krásně vedená stezka, jakou je trasa přes blízké Kotovo sedlo. Dosažení sedla je snadnou záležitostí a rozhledy, které se odtud nabízejí zcela jistě ohromí. A pak už jde do tuhého. Perfektně vedená, vcelku dobře zajištěná a skutečně vzrušující „ferrata" šplhá po skalních pásech a po příkrých žebrech severozápadního hřebene. Přestože některé jistící prvky nejsou zcela „košér", nebudeme mít s překonáním delikátních úseků problémy. Takto vyjdeme nejprve na Malý Jalovec (2550 m) a hned vzápětí dorazíme ke skromné hromadě kamení, označující samotný hlavní vrchol.
„Na túru vychází se z chat časně z rána. Na štítu horském se obědvá. Nejlépe se hodí nářez z uzenin, studená pečeně, sýr, ovoce, čokoláda, chléb. Za nápoj studená káva nebo čaj (v aluminiových neb gumových láhvích) - konečně také zcela lehké víno v malém množství - ač radno lihovin na túře vůbec nepíti."
Ano, správně, na horském štítu se obědvá. Až na tu studenou pečení obsahovaly naše batohy vše, co doporučuje starý průvodce. A oběd to byl skutečně jaksepatří. Úchvatné panoráma hor, zpocená záda a únava vyvolávají mimo skvělého pocitu také hlad a žízeň. Rozhledově patří Jalovec ke skutečně excelentním bodům. Díky své poloze na západním okraji Julských Alp odtud přehlédneme nejen celou slovinskou část pohoří, ale také neméně zajímavé italské Julky (Alpi Giulie) s dominantami Jof di Fuart a Jof di Montasio. Největší pozornost však asi přitáhne blízký kolos Mangart, spojený s Jalovcem zubatým rozeklaným hřebenem (značená trasa, skutečně „interessantní" zážitek). Rovněž pohled do zelených „necek" doliny Planica připomene, jakou anabázi máme za sebou.
Druhou, rovněž často chozenou variantou výstupu na Jalovec je trasa od jihu. Zde plní funkci výchozího bodu nesmírně sympatická turistická chata Zavečišče pod Špičkom (2064 m, 30 lůžek). Skutečným východištěm je však údolí Trenta, resp. Koča pri izviru Soče. Tento dlouhý a na převýšení náročný výstup má navíc svůj historický rozměr. Nedaleko odtud totiž ke své milované hoře, tedy k Jalovci, vzhlíží od památníku ze své bronzové důstojnosti samotný Julius Kugy, největší objevitel a propagátor Julských Alp.
„Vystupujeme-li přes 2000 m přes sníh a led, dlužno obličej namazati vazelinem neb lanolinem, abychom se ubránili zážehu s bolestnými následky. Na sněhu a ledu chrániti musíme oko temnými brejlemi, nechceme-li riskovati trapný zánět spojivky oční."
Značená cesta vyjde nejprve k rozcestí Na kotlu, kde máme na výběr ze dvou variant dalšího postupu. Buď budeme pokračovat k chatě Zavečišče pod Špičkom nebo to vezmeme rovnou na vrchol přes zářez zvaný Jalovska škrbina. Nebude to snadné, cesta není příliš chozená a tedy ani slušně značená. V blízkosti ostrohu Goličica se pak trasa stejně spojí s výstupem od chaty a tak bude asi rozumnější jít přímo k chatě. Svým rozměrem se jedná sice spíše o prostornější psí boudu, ale rázovité chatařky, příjemná atmosféra a celkové útulno pasují tuto chatu na jedno z nejmilejších horských zařízení v pohoří. V nohách máme zhruba čtyřhodinový výstup s převýšením přes 1200 m. Pokud chceme dojít až na samotný Jalovec, čeká nás takřka ještě tříhodinový výstup. Také tato cesta není nic pro slabší nátury. Mimo jištěných úseků se na několika místech může přidat dlouho do léta ležící sníh a tak se „temné brejle“ budou zcela jistě hodit. Spojení obou výstupů v jeden přechod celého masívu Jalovce od severu na jih (nebo opačně) patří ke skutečně velkolepým a jedinečným horským zážitkům (celkem dobrých 8 hod., jednotlivé výstupy zaberou cca 5, resp. 6,5 hod.).
Na závěr snad jen pár slov Julia Kugyho z jeho slavné, dnes již kultovní knihy „Ze života horolezce“: „Vždy mne trochu mrzel výraz „horský sport“. Nevyhledávejme horu jako lezecké nářadí, hledejme její duši!“
Praktické informace:
Ubytování: V masívu Jalovce jsou k dispozici pouze 2 horské chaty, severně od Kotova sedla najdeme malou bivakovací budku Tarvisio (bez vody). Volné táboření není ve slovinských Julkách tolerováno a ve svém důsledku i citelně pokutováno.
Mapy a průvodce: Naprosto nejlepší mapu pro celou oblast vydalo italské nakl. Tabacco. Pod č. 019 najdeme titul Alpi Giulie Occidentali Tarvisiano v přehledném měřítku 1:25 000. Na našem trhu jsou dostupnější mapy vydané slovinským PZS. Zde sáhněme po titulech Triglavski narodni park nebo Julijske Alpe - zahodni del (obě 1:50 000). Celé Julské Alpy pak najdeme na mapě vídeňského giganta Berndt+Freytag č. 141 Julische Alpen (1:50 000). Julským Alpám se velmi podrobně věnuje nově vydaný průvodce Slovinské a chorvatské hory (Mirago 2007).
