V současnosti tvoří turistický ruch 4 procenta nepálského HDP a horolezci na tom mají nemalý podíl. Dle posledních údajů sice počet zahraničních návštěvníků země stále stoupá, ale horolezci často jen využijí relativně snadno a levně dostupného mezinárodního letiště v Káthmándú a po vyřízení nezbytných formalit míří přes hranice na tibetskou stranu Himálaje.
Tibet je jednoznačně nepálským konkurentem na tomto poli, neboť 4 z 8 nepálských osmitisícovek leží na hranici s Čínou a tedy horolezci, když vybírají cestu (především v případě Everestu), jistě zváží i finanční stránku věci. V posledních dvou letech zabránily masovějšímu přesunu do Tibetu omezení Číňanů, ale pokud by byl Tibet otevřen jako bývalo v předchozích letech, tak by byl pravděpodobně poměr pokusů o výstup z obou stran téměř vyrovnaný, a to i přesto, že severní normálka je náročnější, což je pro komerční klientelu značnou nevýhodou.
O finanční náročnosti nepálské varianty a tedy i výběru tibetské cesty svědčí i statistika českých horolezců, kteří na vrchol Everestu vystoupili. S výjimkou Pavla Béma všichni lezli některou z cest ze severu a i pražský primátor původně chtěl zvolit tuto cestu, ale pravděpodobně kvůli otevřené podpoře Tibetu nebyl do Číny vpuštěn.
Podle Ang Tsheringa, který je zároveň i majitelem trekové a horolezecké agentury (která ale podniká i v Tibetu, takže osobní finanční zájem nelze v jeho vyjádřeních primárně hledat), je hrozbu odlivu horolezců jinam nutno brát vážně. Horolezci logicky budou volit cestu, která je pro ně méně (finančně) náročná a jejich přesun do Tibetu by mohl pro část obyvatel hor znamenat pohromu v podobě nedostatku práce, peněz, obživy,...
Zdroj: Reuters India
