Velehory.cz

Jsme na cestě již pár měsíců a proto začínáme přikládat velkou důležitost dobrému jídlu. Přeci jenom "láska prochází žaludkem". Byli jsme fascinováni, co všechno lze v Thamelu sehnat k snědku. Druhým překvapením bylo, kolik levných věcí tu lze nakoupit. Snad abych sem příště přijel s prázdným batohem. Nebo ještě lépe - bez batohu.

Luxusní pekárny
Po Indii jsme byli opravdu vyhládlí, a proto, když jsme spatřili pekárny s bagetami, protáčely se nám panenky a slintali jsme jako psi. Po čtvrt roce cestování jsme si najednou dopřávali jako snad nikdy jindy v životě. Ani doma v Čechách jsem neměl tak dobré snídaně jako tady v Thamelu. Vedle denně čerstvých křupavých baget, které jsme si sami připravovali s máslem a jačím sýrem (někdy i s šunkou či salámem), jsme si pochutnávali na velkých koblihách, čokoládových criossantech, bábovkách různého typu, dortech, ovocných koláčích nebo jablečných závinech. Ty další kousky pečiva už ani nedokážu pojmenovat. Všechno bylo výtečné. Každý večer po osmé hodině nabízela většina pekáren výrazné 50% slevy - a praskaly ve švech!

Levné ubytování a oblíbená restaurace
Na ubytování jsme měli štěstí. Tip na Thamel Guest House jsme měli od jednoho Nepálce, kterého jsme potkali v Ladaku. Bydleli jsme přímo v srdci Thamelu, tj. asi jednu minutu chůze od pekárny. Cena pokojů byla bezkonkurenčně nejnižší, co jsme v Thamelu našli. Za 150 Rp (dva dolary) jsme měli k dispozici malý, ale čistý pokojík s ještě menším sprchovým koutem. Thamel Guest House se nachází skryt v úzké uličce asi dvacet metrů od obou supermarketů směrem na východ.

Další věc, která nám dělala radost, byla tamní restaurace Poon Hill, kde bylo snad nejlevnější jídlo v celém Thamelu. Podnik se nacházel hned vedle našeho hotýlku. Nejvíce nám zachutnalo grilované kuře s hranolkami a oblohou za 95 Rp (36 Kč) a smažená rýže se zeleninou za 35 Rp (13 Kč). Pakliže jsme měli chuť, mohli jsme si k jídlu zdarma pustit i zajímavý film z velmi široké nabídky DVD a nebo si na věži přehrát CD s hudbou do našeho minidisku. Shlédli jsme zde film Everest a Caravan Himalaya. Druhou stranou mince bylo, že této služby využívalo mnoho mladých lidí. Posedávali skoro celý den u televize a sledovali jeden americký film za druhým. Nevím, proč vlastně jezdili do Nepálu? Při sledování televize popíjeli turisté místní prosné pivo tongba za 40 Rp (15 Kč) a majitel restaurace byl naprosto spokojený. Pivo se podává ve velké dřevěné nádobě, kterou doprovází velká termoska horké vody. Nakvašené proso si zákazník podle potřeby zalévá horkou vodou, kterou mu personál neustále doplňuje. Jedná se tedy o "nekonečné pivo".

Od rána v ulicích
Mezi šestou a osmou hodinou ranní posedávají na rozích Thamelu čajválové a prodávají typický milk tea, který si dopřávají především cyklorikšové. Poblíž nich se ještě vyskytují prodavači vařených vajec a smažených samós. Vařených a smažených dobrot mají vždy plné kýble. Než se v devět hodin ráno zvednou žaluzie obchodů se suvenýry, vše už mají vyprodáno.

Přes den se kolem turistů motají prodavači hudebních nástrojů. Skoro bych je charakterizoval jako tradition of Thamel, protože jsme je potkávali každý den na stejných místech. Neodbytné prodavače vyřezávaných flétniček z voňavého santalového dřeva střídají prodavači maličkých housliček s typickým nepálským zvukem. Každý den se snaží ulovit nějakého zákazníka.

Jakmile se začne stmívat, začnou se ze všech stran ozývat zprvu nezvyklá zvolání jako "smoke, hašiš, marihuana." Každý večer, když jsme se vraceli do hotelu, jsme to slyšeli několikrát. I když jsme nesli v ruce koblihu, tak nám Nepálci kuřivo nabízeli. Zdálo se, že překupníci vůbec nepřemýšlí o tom, kdo by mohl být jejich potencionální zákazník a kdo ne. Šeptem rozsévají své nabídky bez rozmyslu na všechny strany. Jedinou obranou bylo nahlas zvolat: "Mám zavolat policii?". Prodejci pak s omluvou mizeli z dohledu a příště nás dva již z nabídky vynechali.

Přeplněné obchody, velká konkurence, nízké ceny
Překvapil nás rozsáhlý sortiment zboží, které si může každý koupit za zlomek ceny než u nás. Druhou stranou mince je však skutečnost, že drtivá většina zboží jsou nepálské padělky známých značek, nejčastěji North Face. Samozřejmě, že místní "Gore-Tex" či "Vibram" nebude tak kvalitní, jak by měl být. Ale pořád jsou to pevné boty za cenu našich tenisek. Na každé straně ulice v Thamelu je několik obchodů s vystavenými bundami, flískami, batohy, atd. To aby sem člověk přijel jen s malým batůžkem!

Dalším nezákonným černým trhem je prodej CD a DVD. Na každém rohu vyhrává ze silných reproduktorů meditativní hudba nebo tradiční "óm mani padme húm". Hudba moderní evropská i tradiční tibetská je tu k dostání za 100 Rp (40 Kč) a filmy na DVD za 200 Rp (80 Kč). Na některých DVD byly dokonce vypáleny dva nebo tři filmy najednou. Většina disků je prý dovezena z Pákistánu. CD mají barevné brožurky, disky jsou potištěné a zabalené v igelitu - prostě skoro jako originál. Jenom sem tam se najde chyba ve vypálení a proto je třeba si konkrétní disk pečlivě zkontrolovat a nechat si ho přehrát. Snad aby si člověk doma ujasnil, jakou hudbu chce a pak si to tu vše nakoupil. Vypalování v Čechách pomocí zapůjčených CD je totiž dražší než nakupování zde!  Stačí si spočítat náklady: 10 Kč krabička, 10 Kč cédéčko, a nejméně 40 Kč za vypůjčení v půjčovně.

Zde je seznam filmů, které mě zaujaly: Life of Buddha, Temple of cloud - On the roof of the world, Little Buddha, Baraka, Touching the void, Kundun, Seven years in Tibet, Into Thin Air, Himalaya, Everest, Tibet - Cry of the snow lion, Karmapa - the lion begins to roar, Windhorse, Samsara.

Mezi několika knihkupectvími je nejvíce proslaveno Pilgrim's Book House. Leží asi minutu chůze od Kathmandu Guest House a vnitřní prostory jsou opravdu nekonečné. Knihkupectví je tématicky rozděleno do několika desítek pokojíků. V regálech jsme dokonce narazili na anglický překlad Cabanovy knihy "Mt. Everest a já" nebo na trojici videokazet J. Kratochvíla "České himalájské dobrodružství". Dalším milým překvapením byly prodejny s poštovními pohledy. Jejich kvalita převyšovala ty indické skoro o tisíc procent. Těch překrásných výhledů na celá pohoří či jen konkrétní zasněžené vrcholky bylo tolik, že jsme si vlastně ani neuměli vybrat. A posledním suvenýrem, který mi udělal radost, byl magnet na ledničku s vyobrazením buddhových očí. Co se týče podrobných map na trekking v Nepálu, tak těch bylo v nabídce také nekonečné množství a ve výborné kvalitě! Co více bychom si mohli přát.

Nakonec ještě zmíním dva relativně velké supermarkety, které jsou položeny v Thamelu hned naproti sobě. Jejich nabídka je na asijské poměry opravdu rozsáhlá. Od dovozových čokolád, přes párky, šunku či lunchen meat v konzervě až po značková vína z Jižní Ameriky nebo Evropy. A kvůli intenzivní konkurenci, ceny klesají více a více.

Internetové spojení
Před sedmi lety (tedy v roce 1998) psal cestovatel David Kučera, že hodina internetu stála 7 USD za hodinu, tedy skoro dvacetkrát více než nyní!! Skoro mi to přijde nemožné, ale taková je doba. Turistů přichází stále víc a konkurence je tvrdá. Každý rok tu vyroste jedna velká internetová kavárna s těmi nejnovějšími počítači. Některé computery byly modernější než máme my doma a večerní spojení dosahovalo neuvěřitelných rychlostí. A navíc se ceny pohybovaly mezi 25-40 Rp (10-16 Kč) za hodinu. Ani po třech hodinách serfování na webu a mailování s přáteli se nám nechtělo z internetové kavárny pryč.

Diashow o Nepálu - Kathmandu Guest House
Za orientační bod v Thamelu považuje mnoho lidí Kathmandu Guest House. Je to snad největší hotel ve městě a má mnoho kategorií pokojů pro boháče i chuďase. Jednou jsme se tedy vydali na obhlídku tohoto skvostu. Je to několikapatrový věžák a má krásnou zahradu, kavárnu, cukrárnu, pekárnu. Je to skoro jako malé městečko, kde je i poštovní schránka a schránka pro hosty, kam jim přichází poštovní dopisy ze zahraničí. V útrobách KGH je dále kadeřnictví, internetová kavárna, cestovní kanceláře, prodejna šperků, suvenýrů, pohlednic a našel jsem tam i konferenční místnost, kde se promítají filmy a nebo diashow. Na jednu takovou jsem zašel. Promítal britský spisovatel a fotograf Chriss Beal o treku kolem Annapurny. Snímky nebyly zrovna nejkvalitnější, některé byly dost staré, ale vyprávění bylo zajímavé. Zmiňoval tam mnoho turistických aspektů a obecných poznámek o trekování v Nepálu, které však dávaly dobrý souhrnný celek. Zmiňoval se i o vedlejších trecích a kdyby člověk měl projít všechna místa, tak by tam strávil měsíc či déle. Je to opravdu zajímavá oblast. Vyprávěl jako kniha a bylo cítit, že to stejné vypráví už po sté. Má připravenou i další diashow "O treku pod Everest". V Nepálu strávil velkou čast svého života, skoro 20 let. Na diashow stanovil trošku přemrštěné vstupné - 300 rupek, tj. asi 120 Kč a nechtěl slevit ani o chlup, přestože promítací místnost nebyla ani zdaleka plná.

Závěrem
Je zajímavé, že někteří turisté/cestovatelé nazývají Thamel "vředem Nepálu" a někteří (jako my) si nemohou Thamel vynachválit. Myslím, že není správné vyčítat Nepálcům, že vytvořili skvěle prosperující obchody, které cizinci žádají. Možná Ti, kteří přijeli do hlavního města Káthmándú hledat romantiku a tradici, budou z Thamelu zklamáni. My jsme však přijeli načerpat energii po třech měsících strávených v Indii a proto jsme nabízený luxus přijali s povděkem. Cítili jsme se tu jako doma.