Jitka Jakešová
Popisy trasy
Základní informace o treku, hlavně popisy trasy, je možno najít na internetu anebo v průvodci Lonely Planet Trekking in the Nepal Himalaya, jehož český překlad je nyní na trhu. Veškeré popisy jsou ale z našeho hlediska nepřesné, hlavně z toho důvodu, že předpokládají full servis. Počítá se proto se spaním na tábořištích, možnosti ubytování ve vesnicích jsou zcela vynechány. Není tedy špatné (ale na druhé straně ani nezbytné) mít s sebou průvodce, který nocleh vždy s místními domluví. Přespat totiž nelze úplně v každé vesnici, některé obce vypadají na mapě jako velkoměsta, ale pak člověk dorazí jen k několika chudým domkům. Nejsem si jistá, jestli by nějaká agentura přistoupila na pouhé zaplacení permitu, tedy bez doprovodu, ale po této naší zkušenosti bych se o to ani nesnažila a průvodce s sebou vzala. Nejrůznější mapy, které se seženou u nás i v Nepálu, nejsou přesné a je třeba je brát s rezervou. Pro základní orientaci stačí.
Peníze
Kromě letenky je třeba zaplatit výše zmíněný permit (s poplatky za vstupy do národních parků – Manaslu a Annapuren) – 300 USD na osobu. Pokud by zprostředkující agentura navrhovala vyšší cenu, doporučovala bych smlouvat anebo hledat jinou, levnější. V Thamelu, turistické čtvrti Kathmandu, je jich spousta. Permit sice nikdo nekontroloval, ale asi by nebylo rozumné ho nemít. Dále je během treku vysoce pravděpodobné, že si poplatek vyberou i maoisté, kteří se v současné době v zemi snaží mírovou cestou uplatňovat vliv a posilovat pozice. Dle informací se výše poplatků, které požadují, rok od roku mění, v poslední době údajně klesá. Od nás vybrali 100 rupií (tedy asi 35 Kč) za osobu a den, počet dnů odvodili z oficiálního permitu (17, usmlouváno na 14). Ani trochu se nám nelíbilo, že v této krásné zemi podporujeme komunismus, ale vzhledem k tomu, že zde do roku 2003 maoisté zavraždili více než 8000 lidí, jsme situaci nehrotili. Ostatní výdaje, za noclehy a jídlo, jsou minimální, nejvíc se platí v části společné s Annapurnami, kde nás například naše poslední noc stála i s večeří a snídaní na osobu asi 400 rupií, tedy 135 Kč. Všechna předchozí ubytování byla levnější.
Jídlo a pití:
Místní, kteří poskytnou nocleh, vždy večer uvaří výše zmíněný dalbát a ráno nějakou velmi jednoduchou snídani. Cestou je možné se někde zastavit na oběd, spíš jen na polévku, protože příprava dalbátu trvá nekonečně dlouho. Oblíbený je tu mléčný čaj. Nést je třeba jen minimum, trochu sladkostí a nejnutnější potraviny do nejvyšších poloh, tedy na 2 až 3 dny, radši na 3, aby bylo možné absolvovat i aklimatizační výlet. Ve vesničkách jsou ke koupi sušenky, bonbóny, marmelády a kompoty, u Annapuren je už nabídka podstatně pestřejší. Vodu nelze v nižších polohách pokládat za nezávadnou. My jsme si ji dezinfikovali Sanosilem a žádné problémy jsme neměli. Někteří z nás navíc užívali preventivně Lactobacilus Acidophilus, myslím, že se osvědčil. Balená voda se na této trase nesežene (u Annapuren ano), všude lze koupit Coca-Colu, někde i pivo.
Výhody treku:
- Ve srovnání s jinými oblastmi Nepálu je tu zatím málo turistů.
- Je možno zde poznat skutečný život v himalájských vesničkách a to velmi zblízka.
- Prochází se několika klimatickými pásmy ve výškách od 530 m do 5200 m, z čehož vyplývá úžasná rozmanitost přírody.
- I s minimem možností ubytování je prakticky vždy kde spát a jíst, i když prostě.
- Trasa se dá zvládnout normálním tempem za 15 dní, takže je ideální náplní pro třítýdenní dovolenou v Nepálu.
Relativní nevýhody treku (jak pro koho…):
- Přece jen je třeba si nést stan, v podstatě pouze kvůli jediné noci. Totéž platí pro nádobí a vařiče.
- Při rychlém nástupu (náš případ), můžou nastat problémy z nedostatečné aklimatizace.
- Strava, která je cestou k dispozici, v žádném případě není pestrá, natož výživná. Kdo má vyšší nároky na jídlo, musí si ho donést.
- Zprávu domů lze cestou až do Dharapani podat jen jednou, telefonicky z vesničky Samagoan, asi tak 5. až 7. den treku.
Absolutní nevýhody treku:
- O žádných nevím.
