Název treku anglicky: From Alamoot Castle to the Caspian Sea
Země: Írán
Pohoří: Elborz
Základní trasa: Alamut – Pich-e-Bone – Mianrood - Halvian
Optimální počet dní: 7
Počet km: 100
Kdy je možno vyrazit: V., VI., VII., VIII., IX., X.
Obtížnost: náročný
Nejvyšší bod (m): 3500
Popis: Tento dlouhý trek sleduje přibližně trasu, po které na začátku 20. století přešla pohoří Elborz slavná cestovatelka a spisovatelka Freya Stark. Perská jména nejvýznačnějších míst podél cesty, jež jsou uvedena v orientačním denním rozpisu, se nemusí vždy plně shodovat s lokálními názvy, navíc přepis z fársí do angličtiny či češtiny je často velmi sporný. Základními záchytnými body na trase, kterých je třeba dosáhnout, jsou vesnice Mianrood, Arood a Halvian. Posledně zmiňované místo nestojí úplně na břehu Kaspického moře, k plážím je to odtud ještě mnoho kilometrů fádní nížinou, kterou je nejlépe přejet najatým autem nebo místní hromadnou dopravou.
Trek je poměrně náročný na orientaci i fyzickou kondici. Trasa překonává několik horských údolí a sedel, někde je nutné brodit úzké potoky. Závěrečná fáze vede po blátivých stezkách hustým lesem, jež připomíná džungli.Bez průvodce se nelze vyhnout bloudění, ale terén většinou neumožňuje zcela ztratit správnou cestu a směr. Při troše štěstí člověk občas také narazí na skupinu íránských milovníků hor, se kterými je možné komunikovat i anglicky.Podrobné mapy popisované části Elborzu existují, ale naprostá většina je bohužel ve fársí, takže jsou pro běžného Evropana prakticky nepoužitelné.
Cestu si lze na několika místech zpestřit výstupem na některou z okolních hor, z nichž většina měří 3500 - 4000 metrů.
Stojí zato ještě před nástupem na trek věnovat jeden den prohlídce pevnosti Alamut a bizarním skalám v jejím okolí, kde je údajně ukryt poklad posledního vůdce neblaze proslulé sekty Assassínů.
Nejvhodnější dobou k realizaci treku je květen, kdy se i jižní svahy hor nakrátko zazelenají a místy vykvete vzácná flóra.
Ubytování a jídlo: Nutný je stan. Možnost ubytování v soukromí je pouze u hradu Alamut. Cestou lze v některých vesnicích dokoupit základní potraviny a balenou vodu. Lepší je spoléhat hlavně na vlastní zásoby.
Pohyb po ledovci nebo sněhových polích: ne
Obsahuje horolezecké úseky obtížnosti: I
Potřebné vybavení: Běžná výstroj pro několikadenní túru. Nezbytný je stan. Hodit se může vařič a trekové hůlky.
Přístup na začátek treku: Do Alamutu jezdí nejméně jednou denně mikrobus z níže položené obce Moallem Kalayeh.
Přístup na konec treku: Na pobřeží Kaspického moře funguje hustá síť mikrobusů a hromadných taxi.
Povolení: Ne
Další trekové možnost: Z hřebene centrálního Elbozu trčí několik desítek čtyřtisícovek a na většinu z nich lze poměrně snadno vystoupit. Zajímavá jsou též lesnatá údolí na severních úbočích hor.
Orientační rozpis po dnech: 1. Alamut – Pich-e-Bone
2. Carvan Sara – Salaj - Anbar
3. Maran – Sern – Sharsoon
4. Dar Jan - Mianrood
5. Arood - Gishal
6. Worn Sara - Haloobonand
7. Halvian
Fotky:
Autor: Zdeněk Micka
